Dá se říci, že domácí label Červený kůň je sázkou na jistotu, a to se netýká jen alternativního rocku. Ať už jde o oceňované podivínské písničkáře z KITTCHEN nebo právě francouzsky zpívající PLUM DUMPLINGS, vždy jde o svojské hudební uskupení s originálním výrazem. I v případě právě recenzovaného alba „L´épitaphe des papillons“ spojení zvukového inženýrství Ondry Ježka, francouzského šansonu a dlouhé tradice domácí noiserockové scény dává vzniknout svébytné placce, která na současné domácí scéně nemá obdoby.

Název desky (v překladu znamenající „Epitaf motýlů“) nadbíhá svým všedním vyprávěním příběhů do náruče francouzskému šansonu, ale současně se nevzdává hrubozreného rockového zvuku, byť v lehce uhlazené a současně i nonšalantní verzi. V instrumentální stránce kapely jsou zakleta velmi povedená místa, vokál a jeho výraz tady nicméně jasně hrají hlavní roli a instrumentální podloží je jen kulisou. Ve zpěvu jsou vykresleny všechny emoce, dokáže křehnout, eroticky vzdychat, prudit, zmužile třískat do stolu, lamentovat, nezávazně se bavit i opojeně vyfukovat dým z cigára v nočním baru po varietním vystoupení. V rámci francouzského jazyka vlastně ani nevadí ojediněle vyplouvající teatrálnost ve výrazu, vždyť je Adéla nejen svým naturelem divadelnice, a i když je v tom mnohdy cítit určitá umělá stylizace, nepůsobí to jakkoliv nepatřičně. Jakoby se povedlo do rockového základu s velmi osobitým šmrncem vložit cosi z černobílých filmů pro pamětníky.

Zefektované rozostřené kytary sice na sebe nepoutají mnoho pozornosti, ale to hlavně díky vokálům, jež si pro sebe uzurpují většinu pozornosti. Pokud se na ně ale zaměříte, zjistíte, že rozhodně nejde jen o bezúčelný podklad, ale o důmyslně promyšlené a zvukově parádně ošetřené aranžmá. Jednoznačně ojedinělé domácí zjevení, které si zaslouží pozornost.